Craig Ramsay vždy požaduje od svých svěřenců, aby nepřestali být aktivní a neustále stříleli na bránu, vždyť jednou tam něčem padne. Sám takto trefil porci důležitých vítězství, účasti ve čtvrtfinále či olympijský bronz. A chce skórovat znovu.
Setrvání kanadského trenéra u kormidla reprezentace, není až tak překvapivé. Dvě desetiletí byl věrný jen jednomu klubu NHL a svých zásad se drží dodnes. Svou oddanost slovenskému hokeji dokazuje už nějakou tu sezónu nejen neocenitelnými radami či výsledky, ale i patrným progresem.
Craig Ramsay toho stihl od debutu na olympiádě v roce 2018 opravdu hodně. Dokázal probrat národní tým z předané letargie, pomohl nastavit efektivní systém a v neposlední řadě dal několika, na první pohled běžným, hráčům možnost dokázat, že mohou být velkými jmény, která zarezonují až na druhé straně oceánu.
Ale co je podstatnější, naučil Slovensko bavit se prohrami. Je vždy snadné těšit se z triumfů, ale obvykle je přímo nemožné vidět něco pozitivního na neúspěších. Kanadský trenér to ale dokázal.
Nepříjemné porážky, které táhly slovenský hokej na dno frustrace a znechucení, minimalizoval nebo proměnil v příležitosti jak se zlepšit. Prohra už tak víc není hanebným pádem, který by nás strašil, ale malým krokem vpřed za dalším vítězstvím, i když bodově neohodnotitelným.
I pro oko diváka se nezdar stává o něco atraktivnějším. Po pěti letech kanadské terapie se Slováci přestali krčit zbaběle zabetonovaní v obranném pásmu a čekat, zda jim soupeř laskavě dovolí i zkusit zaútočit.
Samozřejmě ne všechny nezdary hráčů zpod Tater můžeme označit za epické boje, ve kterých bylo druhé mužstvo silnější. Několik zápasů si dokázal pokazit tým i sám, svá chybná rozhodnutí a reakce přiznal i trenér. I proto máme stále nevyřízené účty ať už s Českem, Finskem nebo nově i se Švýcarskem.
Dobrou zprávou je, že podobně to cítí i Craig Ramsay. Přestože přinavrátil Slovensko do čtvrtfinále a dopomohl k zisku historicky prvního cenného kovu z olympiády, nenechal se oklamat lákavou představou o velkoleposti svého díla. Právě naopak, věří, že jeho práce stále není dokončena a lze ji ještě zlepšit. Jak dobře. Bláznů, kterým jeden úspěch zalepil oči, je na světě už dost.