V dřevostavbách se sádrokartonovým opláštěním či u interiérů se sádrokartonovými příčkami je třeba respektovat křehkost materiálu a jeho únosnost.
S věšením předmětů je někdy více starostí, než bychom chtěli. Zatímco pro zavěšení obrazu na zeď z pórobetonových tvárnic si vystačíme s kladivem a hřebíkem, při montáži police na sádrokartonovou příčku se můžeme zapotit. Jak vyjít z věšení vždy jako vítěz? Poradíme vám.
Jak jinde, i zde platí pravidlo, že poloviční práce není nic platná. Bez přípravy to prostě nejde. Pokud nemáte po ruce vhodné přípravky pro kotvení, dříve či později budete muset svoji práci opravovat. A to vám zabere více času, než je třeba.
Zkuste to přilepit
Ozdobné lišty, velkoplošné obklady, polystyrenové profily či žlaby na kabely – všechny mají cosi společného. Jsou lehké a nejsou mechanicky namáhány. To znamená, že pro jejich ukotvení na zeď lze použít speciální lepidla, která dostala pojmenování tekuté hřebíky. Jejich výhodou je, že lepené části není třeba ke stěně fixovat, než spoj vytvrdne. Stačí několikasekundový přítlak a vznikne spoj, který neklouže.
Při výběru lepidla byste předem měli vědět, jaké materiály jím budete oddávat. Zatímco disperzní lepidla vyžadují, aby byl alespoň jeden z povrchů nasákavý, rozpouštědlová a polymerová lepidla si poradí is ostatními materiály. Pozornost byste však měli věnovat polystyrenu a zrcadlům. Oba materiály vyžadují speciální lepidla, která je nepoškozují rozpouštědly. Tímto způsobem lze kotvit i takové předměty, které jsou mechanicky namáhány. V takových situacích je však nutné, aby podklad byl opravdu pevný. Neupravený povrch betonu či cihly udrží víc, než byste si mysleli.
Do pevných stěn patří hmoždiny
To že do otvorů vyvrtaných do stěn patří hmoždiny a ne dřevěné kolíčky ví snad každý. Jak se ale rozhodnout pro tu správnou? Před nákupem byste měli vědět do jakého podkladu je budete vkládat a jakou zatížitelnost od kotvení vyžadujete. Zatímco v betonu poslouží libovolná roztažná hmoždina, v děrované cihle, v pórobetonu či blízko okrajů stěny je nutno volit poněkud odlišnou taktiku.
Hmoždiny se vyrábějí z plastů i kovu, některé jsou roztahovány šroubem, jiné se deformují, stahují či do okolí zakusují ocelovými zoubky. Součástí některých hmoždin jsou také šrouby. U natloukaček šetří čas montáže, u ocelových kotev vtahují středový trn.
Při věšení obrazu to bude pravděpodobně jedno jakou použijete, jakmile však budete chtít na zeď zavěsit skříňku kuchyňské linky nebo konzolu umyvadla, správný výběr je rozhodující. Správně zvolená hmoždina se v otvoru nepřekrucuje a musí odolat tahu. Uvědomte si, že těžké předměty se špatným kotvením mohou při pádu ublížit.
Pozor na pórobeton
Tak jako jednoduše vklouzne vrtačka do tvárnice z pórobetonu, tak jednoduše vyklouzne jednoduchá hmoždina ven při zátěži. Mnozí specifika lehkého pórobetonu podceňují a zapomínají na to, že bez speciálního kotvení na zeď plynový kotel, bojler či jiné břemeno bezpečně nezavěsíte.
Hmoždiny do pórobetonu jsou vyhotoveny z kovu a po celém obvodu jsou vybaveny zpětnými zoubky. Právě ty zabraňují vyklouznutí. Jiný druh hmoždin je vybaven vnějším závitem, který se příčně zakousne do podkladu.
Na dutiny chemické kotvy
Tam kde se ptá vysoká pevnost kotvení nebo se ve zdivu nacházejí na nevhodném místě dutiny, tam pomůže chemie. Ano, mluvíme o chemických kotvách, které uspějí tam, kde hmoždiny selhávají. Jedná se o dvousložkové materiály na bázi vinylesteru, které se aplikují přímo do vyčištěných předvrtaných otvorů buď přímo, nebo s pomocným sítkem, je-li třeba překonat problémy s dutinou.
Co zasunete dovnitř před vytvrzením je jen na vás. Nejčastěji se používají závitové tyče, pokud potřebujete vyrobit rozebíratelný spoj, dovnitř můžete vložit pouzdro s metrickým závitem. Princip fungování je jednoduchý. Chemická kotva zvětší svůj objem a po vytvrzení pevně spojí všechny součásti.
Na sádrokarton je třeba taktiku
V dřevostavbách se sádrokartonovým opláštěním či u interiérů se sádrokartonovými příčkami je třeba respektovat křehkost materiálu a jeho únosnost. S obyčejnými hmoždinami byste sice nepochodili, existují však i takové, které si se sádrokartonem rozumí.
Existují dvě různé taktiky. První deformuje plastovou nebo kovovou hmoždinu za sádrokartonovou tabulí tak, aby za ní vznikla plocha, o kterou se může břemeno zapřít. Kovová hmoždina se rozprostře do hvězdice, plastové vytvoří plochou či obručovitou membránu. Druhý přístup využívá závit na vnější straně hmoždiny, aby ji ukotvil v křehkém podkladu.
V obou případech závisí nosnost na tom, jak hrubá příčka je. Pokud však předem víte, že budete cosi na příčku zavěšovat, lepší je myslet na to předem a upravit rozložení profilů tak, aby unesli plánované břemeno.
Zkrotit lze i umakart
Těžkým oříškem bývá umakart, který byl oblíbeným materiálem při stavbě bytových jader. Plastové háčky na něj sice nalepíte bez problémů, horší je to však v situacích, kdy potřebujete univerzálnější kotvení. Pokud se vnitřní dřevěná konstrukce nenachází na vhodném místě, sáhněte po umakartové hvězdě. Poté, co ji přecpete přes vyvrtaný otvor, pružná rozprostřená ramena vytvoří za tenkým materiálem dostatečně pevnou oporu.
Průzkum nepodceňujte
Pokud pracujete v prostorách, kde nemáte jasnou představu o tom, co se skrývá ve zdech, rozhodně nepodceňujte průzkum. Poškozené infrastruktury či zásah do elektroinstalace nejsou milou událostí. Pomoci si můžete detektorem, který pod omítkou objeví nejen elektroinstalaci, ale také kovy či dřevo. Zatímco slabší modely budou poskytovat pouze orientační výstup, ty profesionálnější z půjčovny vidí do větší hloubky a dokáží odhadnout i to, zda se ve zdi oproti místu vrtání nachází železobetonová armatura nebo měděný rozvod topení.
